aneb pár postřehů k zimní péči
I když se tomu mnozí lidé snaží různě kreativně vzdalovat, jsme všichni součástí prostředí, ve kterém žijeme, jsme navázáni na svou rodinu, společnost, kulturu, ale také na přírodu a celou Zemi.
Může to být veliký dar žít v místě, kde se kolo roku točí v tak (stále ještě) laskavém cyklu, tolik podobnému tomu ženskému měsíčkovému…
Se zimním Slunovratem sice přišel příslib návratu světla, ale zároveň začala skutečná Zima (i když zatím opravdu laskavou formou). Jako bychom se až do Hromnic na začátku února nacházeli v symbolické bahja kumbhace, pauze po výdechu, než se začne pomalu a jemně objevovat potenciál dalšího nádechu…
Kdo cítí chuť a vůli k novým začátkům, projektům a předsevzetím, držím palce. Sama se do nich ale nepouštím, nacházím pořád v čase jinové introspekce, držím se podpůrných návyků a svého rytmu (jak to jen jde).
Moje osobní jógová praxe
je teď spíše apánická. Uvolňuju, dělám prostor, hutně zahřívám, opatrně promazávám. Věnuju ještě větší péči koncovkám na periferii, zápěstím, kotníkům, kolenům. Není to jen o Zimě, ale i o osobních a společenských událostech…
Byl to zkrátka spíš pečující než výkonnostní čas, a zatím ještě trvá…
Věnuju zatím mnohem víc pozornosti nitru, tomu, co v mém těle je, jak se v tom podpořit, uvolnit a nechat všechna hutnější místa lépe plynout…
Teplou vodu
v termosce s sebou nosím celý den. Ráno s ní začínám den, tak horkou, jak můžu pít, na lačno, celkem významné množství – jak je voda teplá a pije se na prázdný žaludek, nemusí se v něm dlouho zahřívat ani nijak trávit a tak se tak snadno „nepřepijeme“. V chladu je pro mě snadné na pití trochu zapomínat, a tělo pak v zimě snadno a rychle vysychá.
Vodu pak piju po celý den. Snažím se tělo zbytečně nezatěžovat celodenním popíjením trávením jiných nápojů – už i čisté bylinné čaje se chovají jinak. Teplá voda má navíc podle ajurvédy má detoxikační účinek – a tak i pitím podporuje apánické procesy uvolňování.
Ledviny v teple
je teď dobré si držet. Pro mě nejcennější technika je, virrrrrbl:
na pánvi zahřátá sůl alespoň každou druhou noc. Na hrubo mletou jednoduše vsypeme do pánve, nahřejeme, přesypeme třeba do starého obalu na polštář, zabalíme a lehneme si v posteli na něj.
Kamenná vodu čistící sůl má úplně jiný efekt než různá semena a pecky rostlin nebo samotná teplá voda, která opravdu rychle chladne a naopak teplo tělu bere. Sůl dlouho sálá, jediná nevýhoda je, alespoň u nás doma, mírná ztrátovost rezervních povlaků (sem tam neodhadnu a mírně si je propálím)… Sůl se dá používat opakovaně, stačí ji další den jen znovu vysypat na pánev.
Teplý olej
je ve védských naukách velmi oblíbený. A zrovna teď se jeho benefity objevují opravdu rychle. Pravidelná masáž těla zahřátým přírodním olejem skutečně hluboce vyživuje.
Každý přírodní nosný olej je vlastně vydestilovanou esencí života: semena, která se oddělila díky mocné síle Slunce z mateřské rostliny, v sobě nesou potenci celé rostliny, stačí zasadit a cyklus může pokračovat. I když mají oleje různé vlastnosti a jsou tak různě vhodné (a tak může být dobré je volit na míru své dispozici), tenhle princip je univerzální…
Oleje v sobě hutností i životadárností nesou element Země (a sním se pojící stabilitu, hojení), i Ohně (energie Slunce, podpořená ještě více, když olej opravdu zahřejeme).
K samotnému zahřátí není třeba mnoho. Dobře se osvědčují aromalampy se svíčkou, vhodný stojánek, do kterého dáme misku.
Olej je dobré volit za studena lisovaný, nechladivý (a tak kokosový nebo bambucký teď vynecháme). Může být i s pár kapkami éterických olejů, které je také dobré volit na míru, a pokud si s jejich užitím nejste pevně jistí, doporučuju držet se střídmosti a případně se obrátit o radu k některé z mnoha skvělých knih nebo studovaných aromaterapeutů (mezi které mlm rychlokurzy, doporučení a brožurky nepatří).
Osobní praxe vnitřního světla
když ho venku není mnoho, ať už fakticky nebo symbolicky.
Tohle závěrečné téma vnímám jako velmi osobní, intimní, ale zároveň tak zásadní. Nepíše se mi o něm snadno,
V každou chvíli je na nás, jestli svým konáním, myšlením, praxí, podporujeme cestu života, lásky, vracíme se k esenci, zdroji nebo destruktivním vzorcům, pochybám a beznaději… A tolik praxí pro to máme jako lidstvo k dispozici!
Každý se svým postojem a konáním podílíme na společném poli. Je přirozené, že v osobně těžkých časech se nám to nemusí dařit. O to více hraje roli, kolik péče tématu věnují ti okolo, kteří jsou na tom zrovna třeba lépe.
Nechť jsme změnou, kterou si přejeme od okolního světa…
Nechť jsou všechny bytosti šťastny.