Dnes je 17. listopadu, svátek Svobody. Kterou prý máme…
Za dnešní den na mě takhle dokonavost vyskočila několikrát z různých směrů…
17. listopad má pro mě hluboký význam, nejen jako symbol oslav Svobody a demokracie.
Nejen proto, že jsem ho prý jako měsíční novorozeně strávila na Národní (v bezpečí bytu prarodičů). Nejen díky babiččinu vyprávění o těch dnech, a hluboké vášni, se kterou je sdílela.
Nejen díky té zásadní politické změně, co tuhle zem osvobodila ze sovětského područí
Nejen díky té masivní proměně, kterou tyhle časy před čtyřiatřiceti lety přinesli do života v česku.
Nejen, když dětem při přejezdu hranic Schengenu vysvětluju celý koncept hranic, s velikou vděčností, že jsem jejich uzavření nezažila (až na ty intenzivní leč dočasné eskapády pár let nazpátek).
Nejen díky vtipné symbolice historického podloubí s památníkem, který byl pár let na zpátek přesunut a loubí uzavřeno do útrob advokátní komory.
Nejen díky zvláštní proměně těch oslav… Jako bychom se jako malé děti chtěli na chvíli přesvědčit, že zlo bylo poraženo a už je dobře. Alespoň na poslední stránce té pohádkové knihy…
Svoboda je závazek.
A narozdíl od mnohých pochybuju, že to je něco, co jako lidé všeobecně máme. Co bychom mohli mít, díky nějaké vnější změně.
Osvobodit se, ve své nejhlubší podstatě.
Nejspíš to jako záměr vystačí na mnoho lidských životů…
Pořád je to ale záměr, který je možný žít v (zdánlivě) obyčejné každodennosti…
Osvobozovat se od podmíněností vlastní (i rodové) minulosti.
Od naučených neprospěšných vzorců chování, vztahování se, pohybu…
Osvobozovat se od strachů, nejistot i pochyb…
Ale také od tlaku výkonu, perfekcionismu a dalších zákoutí persony, která chce být sama před sebou nejlepší…
Jóga osvobozování těla a dechu
Mít životní záměr, a přitom přijímat realitu takovou, jaká je, to je mocná praxe… Když jsou navíc cíle veliké a vzdálené (jako třeba ta Svoboda), může se směr krátkých lidských kroků hledat hůře…
Jak se osvobozovat? Tohle nemá být to do list ani univerzální cesta, protože takové jednosduše neexistují…
Kolik osvobození je ale v tom, přezout boty do takových, které neubližují mé noze, ve kterých se může zdravě a plně celé chodidlo hýbat. Ano, i malíček…
Kolik osvobození je v odložení oblečení, ve kterém se nedá hýbat nebo dýchat (ano, tím myslím i vás, pseudocvičící legíny se stahujícím pasem)…
Když teče lymfa i krev v těle a fascie se mohou svobodně hýbat, to je veliká proměna…
Kolik osvobození je ve svobodném pohybu těla, v jeho možnostech, a rozsahu, v podpoře toho, abychom svým tělem mohly hýbat a ŽÍT i dál…
Kolik osvobození je v tom dovolit si měnit plány, když tělo si tělo nebo srdce říká o klid a prostor…
Kolik osvobození je v naších limitech, pokud je dobře známe a žijeme…
Sama vím, kolik osvobození je v proměně stravovacích návyků a vzdání se toho, co nám škodí. I když to nejprve zdánlivě limituje…
Kolik svobody je v respektu k sobě, tomu co je, i důvěře ve změnu, která může nastat.
