Dobré trávení je veliký dar. A nemám na mysli jen trávení jídla, ale od toho fyzického tělesného se odpíchneme.
Všichni asi (různou měrou) víme, jak to, co, jak, kdy a s kým sníme, umí ovlivnit, jak se v následující čas cítíme.
Trávíme situace, zážitky, emoce, vědomosti…
Něco může být trochu těžší nebo „větší sousto”, a vyžaduje to čas a klid. Někdy je porce klidně i na delší čas, nebo nám to v mrazáku straší ještě po měsících…
Ale i dobrého se dá snadno „prětláskat”.
Natož když se to promíchává s něčím míň prospěšným…
Na poli sebe-péče se to objevuje úplně stejně snadno jako u potravy…
Skutečně potřebuješ číst ještě další „nejnovější vědecké poznatky”, další knihy nebo se učit další novou techniku?
Nebo by ti prospělo se na chvíli udržet, i když nabídka kurzů, článků, knih i internetu je tak široká… co když ještě nemáš tak úplně strávené, zažité a integrované to, co ve svém vědomí nebo pomyslné bedně s nářadím už dlouho máš?
A co je to vůbec ta integrace? Jak má vypadat? Jak různě může vypadat?
Když navíc, tak jak to v životě bývá, není to “buď a nebo”, ale procesy příjmání, trávení, integrace i pouštění probíhají neustále…
Čas od času je hodně dobré se zvědavě podívat, jak se nám tenhle životní tanec daří. Kolik ze svých vědomostí a moudrosti skutečně žijeme, a kolik jich je uložených ve zákrutách neokortexu a lebku směrem dolu do těla ani ven v zásadě neopouštějí?
A stejně tak je třeba nebát se vystoupit ze zajetých kolejí a rozšířovat si obzory (protože učení se novému, nové synapse, nazatvrdnutí)…
A laskavě i nelítostně zároveň své poznání skutečně žít ve své hmotné realitě, v každodennosti, v těle, v rodině, domově, v práci…
Jógová praxe ve své celostní podobě může naše teoretické, emoční a fyzické aspekty propojovat…
