Od mala mě fascinoval koncept týdnů začínajících nedělí.
Sunday, sluneční den jako ráno, zrození sedmidenního cyklu, který v tomhle koutu světa bez námitek používáme…
Myslím, že jsem se s tím setkala ještě v předškolním věku, nejspíš v nějakém kalendáři nebo diáři, co mi přivezl některý z mých velmi cestujících blízkých…
Jen si to představ, ta energie postoje, že všechno naše konání začíná NEDĚLÍ… Neděláním, časem, co se nedělí…
JAK je to možné? Jak to, že někdo neví, že začínáme pondělkem? To dětské uvědomění, že danosti bývají nejčastěji jen zdánlivé byl mocný…
Já vím, je to jen konstrukt, norma pro kalendáře. Ale s každým opakováním povzdechu, jemného nedělního splínu, že je víkend fuč nebo vtipů o zrzavém kocourovi získává na síle. Je to symbol, který má sílu nejvíce právě v tom automatismu, neuvědomění, v nerozporování vlastní existence.
Od mala mě baví v představách podobné struktury otáčet, zkoumat, jak se významy proměňují s postojem, jak samotné jméno, pouhé označení, může fungovat jako vstup do vortexu něčeho mnohem většího, širšího i hlubšího, jak se se jménem proměňuje samotný obsah…
Letošní rok nám začal právě nedělí.
Líbí se mi to.
Začít prostorem pro sebe a to (či ty) svému srdci blízké.
Snad nejen tento rok.
Ale třeba to letos poplyne ještě o něco lépe, laskavěji…
Možná toho stihneme kvantitativně méně, ale kvalita se z místa dosycení může tolik proměňovat…
Jak v letadle nasazujeme kyslíkovou masku nejprve sobě… A že je z posledních let co rozdýchávat… Dál běžet maraton nebo sprint výkonnosti nám ale ne vždy prospěje…
Nechť nás tento nedělí začínající rok právě v tomhle podpoří, vede nás k sobě a ke kultivaci toho zdravého, radostného a opravdového v nás, s vědomým široké škály cest i dopravních prostředků, které nás mohou směrem k sobě vést…
