Na přelomu ledna a února nastává na severní polokouli v kole roku další sváteční čas. Kelty byl nazývaný Imbolc, u nás ho známe jako Hromnice. I v Křesťanství je to sváteční čas. Koneckonců, všechny staré svátky kola roku byly později do roku liturgického nějak přeloženy…
Nacházíme se na půl cesty mezi astronomickým zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Je čas prvního tání i prvních jehňat, která ale ne všechna přežijí. Pořád mohou přicházet kruté mrazy i zimní bouře. Ale Slunce se už posunulo, přineslo světlo, naději, na Hromnice o hodinu více – tedy později zapadá, a delší je den i ráno.
S Hromnicemi se pojí mnoho dalších pranostik a zvyků. Možná znáte tradici svíček hromniček, vyráběných ze zbytků vosků, které se nechaly požehnat a poté se pálily na ochranu před blesky a dalšími přírodními katastrofami.
Ochranný oheň nebo ochrana ohně?
Pálení ohňů na ochranu je vlastní mnoha svátkům, i když se to třeba pojí s různou symbolikou. Jak tento čas ale uchopovat v praxi?
Možná jste se už setkali s prohlášením, že Jóga je zejména o kultivaci našeho vnitřního ohně. Z mé zkušenosti je to nepochybně podstatná (i když rozhodně ne jediná) část praxe.
S vnitřním ohněm je to podobně jako s tím vnějším. Je třeba pravidelně přikládat, aby nevyhasl. Ale také nemůžeme najednou spálit všechno, co máme. V představě vyvstává chráněné ohniště se stabilním plamenem, které dostává adekvátní pozornost, adekvátní péči…
Pokud chceme pálit ochranné ohně, potřebujeme samotný oheň, a ten náš teď potřebuje péči.
Třeba i tu, že si odepřeme, rychlé vátu zvyšující potraviny, budeme opatrní se saláty a sušenými potravinami, ale i s ohříváním na indukci a v mikrovlnách, s fast foodem i ve smyslu jídla za chůze nebo jízdy, a naopak zařadíme do svého jídelníčku pravidelný rytmus, a třeba i pro sebe vhodné koření. Tohle pro mnohé zní možná banálně. Je ale fascinující, jak moc kondici lidí proměňuje samotná změna návyků okolo jídla (i bez jakékoliv změny toho, co jedí).
Nepřepálit…
Pro nás sdílející západní styl života je dobrá práce se svou energií veliké téma. Rytmus kalendářního roku vůbec nerespektuje ten přirozený přírodní. Pro mnoho odvětví je lednu a únoru „high season“, pro mnohé neexistuje jiný čas. A přitom po mnoho generací naši předci od Slunovratu do Imbolcu spočívali, šetřili energií, potravinami i dřevem, drali peří nebo tkali, zkrátka věnovali se spíše méně náročným činnostem…
Mnoho lidí už ví, jak je pulsace relaxace a aktivity zásadní. A v kole roku je teď stále ještě čas relaxace. Ne náhodou se s koncem zimy pro mnohé objevují nejtěžší časy, psychické propady, vyčerpání, reflektující naše tempo po celý minulý rok…
V praxi je dobré o svůj oheň pečovat pravidelně, v tomto řase zejména. Je moudré nevyčerpávat se lednovými předsevzetími a respektovat svou aktuální kapacitu a kultivovat dlouhodobé návyky. Hledáš změnu? Začni meditovat, spočívat v sobě, bez vyprávěnek i vizualizací. Taková praxe kultivuje fokus, a ten je ohnivou kvalitou naší mysli.
Z počátku stačí se sebou být třeba jen pět minut. A raději pět minut každý den než hodina za týden (tuhle poznámku píšu i sama pro sebe, dobře vím jak v běhu života je snadné meditační praxi opomíjet, i když máme zkušenosti, jak zdrojující je).
Z pohybové praxi je dobré věnovat se pocitu tání, promazávání velkých kloubů i páteře, stabilní ukotvené šťavnatosti. Tak jak venku tlející listí i v nás staré může zúrodňovat nové, díky dostatku času, tepla, vlhkosti…
Ti s rychlejší dispozicí mohou více stabilizovat, ti se spíše stagnujícími tendencemi se praxí mohou více rozhýbávat a promazávat… Ohnivé výkonné typy se mohou laskavě uvolňovat do dobrého plynutí a praktikovat třeba jen z 90% své kapacity:) Odpusťte mi prosím interní vtípek – dobrá míra může být i když jedeme na půl plynu, možná ještě méně. Pro ty výkonné pittově laděné je snadné se properfekcionistovat až k vyčerpání, a tak dobrá hojivá praxe pro ně může být o kontinuálním ubírání…
Čas pro čas Hromnic…
Imbolc a Hromnice jsou časem darů od oveček i prvního ovčího mléka. V zahradě už začínají klíčit první rostliny, mnohé má ještě ale podobu semínka, zárodku s potenciálem celého života. Imbolc je v ledasčem podobný porodní bráně, u které do poslední chvíle nevíme jistě, jestli zároveň nebude branou i ke smrti.
V rituální praxi je dobrý čas pro vysmýčení minulého a konteplaci nad tím, co bude. V praxi je dobré uklidit, co nám už dosloužilo, udělat ve svém životě dobrý prostor pro to, co teprve přijde. Teprve do vzniklého prostoru můžeme vkládat vize, záměry, tvořit visson boardy. Při úklidu domova můžeme použít byliné preparáty, očistná vykuřovadla i sůl, a pak svůj prostr posvětit ohněm a modlitbou.
Přichází čas naděje, která je vždy z podstaty nejistá, umožňuje nám ale překonávat i ty nejtěžší časy. Přichází čas, kdy svou naději můžeme přetvářet v důvěru v Život samotný.
