Opět posiluje čas, kdy je rozpor mezi rytmem přírodních cyklů a společenského života, největší. Jako lidé pomíjíme (nebo jsme snad učeni opomíjet?) sebe jako součást přírodního celku toho většího.
A podle všeho nám to skutečně nesvědčí. Podle míry citlivosti se snižuje odolnost, kapacita, zvyšuje reaktivita i nemocnost. Teď zkrátka není čas na společenský vrchol sezóny, jakkoli jsme okolím přesvědčováni o opaku.
Když se vánoce, dárky a besídky potkají třeba ještě s pracovními uzávěrkami, není vůbec těžké pod tou tíhou chřadnout. Podmínky ne vždycky změníme, měnit ale můžeme svůj postoj k nim i sama k sobě.
Jak se můžeme v tomhle čase o něco lépe vyživovat skrz praxi?
- ZÁKLADY
Je to nudné, všichni to známe, ale i tak je třeba od toho začít: Dobře spát (ve správný čas, nerušeně, ve tmě a tichu) a dobře jíst (čerstvé jídlo jedené v klidu a bez vyrušování technologiemi a jinými úkoly). To je základ, který ničím nehacknete ani nenahradíte. Pokud váháte, jaký rytmus je pro vás dobrý, doporučuju vyvarovat se extrémům a třeba se poradit s odborníkem na ajurvédu. Vitariánstvím v zimě si v Česku obvykle moc nepomůžeme, stejně jako když své oslabené trávení trápíme půsty a nepravidelností.
2. PLUJME S PROUDEM
Rytmus Slunce i Luny se nám neustále opakuje, víme, že po létě přijde podzim. Zkusme, alespoň tak, jak je v našich možnostech, tyto rytmy, vnější i vnitřní respektovat. Pokud je to těžké, buďme s těmi rytmy, v přírodě ii v sobě, vnímejme svou ovulaci i měsíčky (pokud je máme) nejen jako reprodukční informaci, ale jako pulsaci života v sobě.
3. BUĎME S TÍM, CO JE
Jeden čas tak oblíbené afirmace mají veliké ale – každý příběh, který si o sobě či světě vyprávíme, z podstaty nepojímá přítomnost v její plné šíři. A čím vybroušenější příběh, tím větší bude pole, které opomíjí. V jungijánském pojetí se nazývá stínem a má jednu základní vlastnost: vše co je odmítáno, neuznáno, vytlačováno, se se stejnou silou tlačí na světlo, chce být uzřeno, uznáno, viděno…
4. TEĎ
… je čas prohlubující temnoty, jinu, země. Tak to zkrátka je, a i když si domy ozdobíme tisíci světýlky, to klíčové se nachází uvnitř.
„Někdy, když jsi na temném místě… myslíš, žes byl/a pohřbený/a,… a přitom ve skutečnosti si byl/a zasazený/á“
a nebo také „bez bahna lotos nevykvete“ .
Je samozřejmě důležité rozlišovat, co je moje bahno a kde se jen ze snahy se mu vyhnout hrabeme v jímkách všech ostatních.
Teď je ale ten pravý čas, být s ním co je, a v rámci praxe na to svítit svou jasnou reflexí, upřímností i laskavostí vůči sobě…
Přeju nám všech laskavý adventní čas…
