Kolo roku se neustále točí a tak se opět ocitáme v přechodovém momentu. Navazujíc na podzimní slunovrat, který ponor směrem dovnitř předznamenal, Samhain přináší temnou část roku v plné síle. Vše už je sklizeno a slunce je vzácnější a vzácnější…
Dušičky, Halloween, den Všech svatých, día de los muertos, podob mají svátky tohoto období mnoho, téma mají ale společné… Život a smrt, světlo a tma, léto a zima, hojnost a hlad, živí a mrtví, Samhain je hranicí mezi nimi. Proto k nám mají podle tolika tradic mrtví nejblíže…
Buďme venku, v přírodě, v tom největším chrámu. Sami v sobě, s tím, co je. Podzimní energie přírody nás povede, kam je třeba.
I v naší tradici se na dušičky pálí svíčky. Světlo můžeme kromě hřbitovů přinášet i do svých domovů, případně pálit při této velké slavnosti ohně i venku, jak pro ochranu, tak jako uctění a dar našim předkům (dle některých se díky nim naši předci mohou zahřát, když nás v tento den navštěvují).
Je čas uctění předků, oslavy jejich životů a díků za odkaz, který nám zanechali. Každý z nás tu je díky jedinečným setkání tisíců lidí před námi. Truchlení a smutek nejsou energie, kterými bychom mohli kohokoli uctít. Je dobrý čas vyprávět si příběhy životů našich předků, vystavit si jejich fotografie, případně je rovnou umístit na oltář.
Oltář je vždy vysoce osobní, a tak nehleďte na to, co se kde a jak dělá, ale poslechněte své vnitřní hlas, co vám dává smysl. Někomu dává smysl třeba i jediná svíčka, jiní přidají pár fotografií, někomu ladí oltář vyzdobit různými obětinami… Cokoli, co s vámi ladí, je to pravé.
Svým předkům, ale i ostatním bytostem, můžeme také přinést dary či obětiny. Ty mohou mít mnoho forem, od pochutin na oltářích, přes dary ohni, cokoli, co je pro nás cenné, píseň či motlidbu…
