Tahle otázka se objevuje v životě mnoha žen, obvykle ale jen na velmi omezenou dobu a často z čista jasna, kdy nás do té doby nenapadne, že by se nás to mohlo týkat. I proto se po čase k tématu vracím i textem
Jeden z důvodů, proč se tlak na to už porodit objevuje často, je samotné stanovování termínu porodu, často bez kontextu a informace, že termínový porod je ten probíhající v měsíci okolo toho data, co si lidé říkají a které mají v průkazce (aneb dva týdny před i po je naprosto dostatečné). Když se to navíc potká s rozdílným datem určeným prvotrimestrálním UTZ a časem ovoluce/posledních měsíčků, najednou se můžeme bavit třeba i o šesti termínových týdnech, které ne všichni zdravotníci ale plně respektují…
Závěr těhotenství může být nepohodlný. Často k tomu přispívají i dobré rady nejbližších (tak co? už? fakt ještě nikomu nepomohlo). Někdy navíc máme skutečně závažné medicinské důvody, proč už si přejeme porodit, třeba proto, že si nepřejeme porod vyvolávat, ale podpora našich lékařů je podmíněná konkrétním datem.
Co teda dělat proto, abychom porodily?
Osvědčené rady jako jemný pohyb, intimita, koupele, stimulace těla pomáhají, ale ne vždy, a někomu nepomohou vůbec… Proč tomu tak je?
Když s blížícím se porodem žena (a často i její nejbližší okolí) začne hledat a řešit, co všechno je třeba ještě udělat a zařídit a zároveň CO MÁ DĚLAT, aby porodila, je to z podstaty přesně OPAČNÝ pohyb než ten, který k porodu v jeho nejhlubší biologické podstatě směřuje:
Naše těla po tisíce let ví, že pro porod je třeba klid, uvolnění, dobrý prostor, bezpečí. Miminka se mají rodit do bezpečné situace, jak to evoluce vštípila všem savcům…
A kdykoliv děláme, konáme, stresujeme se a vymýšlíme, co je třeba, velmi snadno z tohoto klidu a prostoru vystupujeme. A čím více se cítíme z jakéhokoliv důvodu pod tlakem, tím těžší je z toho tlaku vystoupit…
Co nám tak v přípravě na porod může pomoct?
Třeba to, v jakém stavu uvolnění a nenapětí jsou naši nejbližší. Naše nervové soustavy si o tom, jak se nám daří, neustále povídají a je velmi časté, že v čase těhotenství a ranného rodičovství tahle citlivost u žen stoupá.
Máte-li ve svém okolí těhotnou, můžete myslet na rytmus svého dechu, vědomě s ním pracovat, zpomalovat, dávat výdechu delší prostor, vědomě počkat v pauzách mezi dechy. Můžeme také vědomě snižovat množství podnětů, zvuků, blikajících světýlek a obrazovek, pracovat s tokem svých myšlenek, směrem k lepšímu prostoru a klidu.
Pokud jste těhotná vy, můžete myslet na to samé, ale také s tím pracovat i u svého okolí. Jsou návštěvy a setkání, která v klidu probíhat prostě nemohou, a je úplně v pořádku se jim v čase před termínem vyhýbat nebo jejich délku limitovat. Můžete taky pomoct zařadit různé formy praxe pro práci s myslí, meditaci, zvukové relaxace, koncentrace na konkrétní vjemy apod.
A přesně tohle, bezpečí prožité do nitra těla, je i důvod, proč tak dobré v čase (nejen) před porodem FUNGUJE celostní BODYWORK.
Nefunguje tedy bohužel univerzálně – je třeba, aby ta, které jsme se svěřily, měla povědomí o regulaci nervové soustavy, aby měla funkční nástroje na regulaci své nervové soustavy (to bohužel v oboru není standard, na masérských kurzech ani rekvalifikacích se o tom nedozvíte).
Je třeba, aby dotykové techniky, které má bodyworkerka v rukávu, byly pro těhotenství a čas před porodem vhodné (což také nejsou všechny a je třeba vědět, proč a co můžeme nebo nemůžeme dělat)…
Myslím si, že i gender v tomhle často hraje roli a v podobné chvíli většině z těhotných pomůže lépe žena bodyworkerka než muž, z podstaty společenského nastavení, ve kterém jsme vyrůstali. Když ale je vybudovaný vztah postavený na důvěře, nemusí to být překážkou.
Sama při vzpomínkách na svá těhotenství myslím na mému srdci blízké Natálii a Báru, které mě takto dotykem provázely mými těhotenstvími, a dávaly mi zažít něco, co jsem do té doby v životě nepoznala, zážitek bezpečí v blízkém kontaktu…
O bezpečí se nepřesvědčíme, tlakem ani silou.
Bezpečí neprožijeme, když ten kdo se nás dotýká to nedělá ve správném naladění (ale třeba s představou, že nejsme v pořádku a to co má pod rukama je problém, který je třeba vyřešit).
Bezpečí si nevymanifestujeme.
Bezpečí je zkušenost.
Bezpečí prostě je.
A nebo taky není.
Ale když je, můžeme růst, sílit, proměňovat sebe i celý svět. Dobře rodit, učit se i hojit…
PS: tohle je má nejvěrnější porodní průvodkyně. První domarodka v našem rodu po třech generacích. Když jsem se během porodu mezi kontrakcemi přemisťovala do vany a zpátky do postele, pořád mě následovala, ale přitom pořád zůstávala v úplném klidu. Lehla si a čekala tak, jak to umí zkušené porodní báby…
