Pod označením svědek si obvykle představíme toho, koho si přizveme k rituálu oddání se partnerovi. A nebo je státní instituce vyslýchají je po tragických událostech…
Přitom v životě jich máme mnohem více, nenápadnějších, plnících různé vztahové a i společenské role.
Někdo, kdo je s námi, právě tam, kde zrovna jsme.
Někdo, jehož pozornost jakoby dávala váhu tomu, co se před jeho zraky oddává.
Někdo, jehož pouhá tichá přítomnost může dodat váhu tomu, co prožíváme (ať se to třeba z různých důvodů snažíme sebevíc popírat).
Někdo, kdo tím, co spatří, potvrzuje naše místo v tomto světě…
Kamarádka, která vyslechne co prožíváme.
Kavárnice, která v klidu čeká, až se naše dítě vyzlobí a rozmyslí…
Bodyworker, který je v procesu s námi, ať zažíváme strach, napětí, uvolnění nebo radost (bez názoru, jak by to být mělo, ať na úrovni těla nebo prožívání)…
Být dobrým svědkem, odpustit si, byť tiché, subjektivní hodnocení i soudy, a přiznat si omezenost vlastní perspektivy, není jen tak.
Je to dovednost, jako mnoho dalších, vyžadující pozornost i kultivaci. Dovednost, kterou se jako tolik jiných učíme skrz chybování v ní…
Dovednost být u toho, co je lehké, veselé, radostné, stejně jako schopnost ustát bolavé, těžké…
Vědomí subjektivnosti reality může proměnit mnohé. Jen samotné uznání faktu, že v lidském bytí neexisuje metapravda, ta nejpravdivější, nejlepší, stačí…
Mnoho z nás si pamatuje:
1492 objevení Ameriky.
Skutečně ale byla objevena? Vždyť tam žily desítky milionu lidí.
Tak tomu budeme říkat objevení Evropany? A skutečně mohli něco objevit, když tam žila tak široká populace?
Objevili jsme Jičín, když jsme tam v létě jeli s dětmi na výlet?
Nebo jsme zkrátka jen byli přítomni tomu, co se na tom místě, kterému lidé takto říkávají, v dané dny a čas, odehrávalo před našima očima…?
Ve mé práci právě tuhle roli vnímám jako obrovský dar.
Smět býti u toho…
Třeba když lidé, po lekci, terapii nebo bodyworku odcházejí více sami sebou, v sobě, v přítomnosti, v těle, někdy v emocích, které ne vždy září radostí…
Když odcházejí s posílenou dovedností být sami sobě dobrým svědkem…
Být tím, kdo z místa pravdivosti uznává sám sebe, v plnosti bytí.
