aneb země, voda, oheň, vzduch a éter, to jsou elementy spojované s prvními pěti čakrami. A v každém momentě se nějakým způsobem manifestují, tvoří vše v nás i vně.
Na první poslech to může znít jako teoretická banalita, ale při bližším zkoumání z toho plyne tolik… Proč každý z nás funguje, tak jak je mu vlastní? Co nám svědčí a co ne, od životního stylu, práce, přes vztahy, jídlo po různé způsoby pohybu nebo třeba i přístupů k jógové praxi. Rozkličování vlastních hlubokých vnitřních motivací je základní krok k čemukoliv dalšímu. Bez uznání toho, kdo jsem, teď a tady, v tom nejlepším světle i temnotě, bez toho nemůžeme vykročit nikam dál.
Vím, že se to temné stále ještě tak úplně nenosí, jako bychom pořád doufali v onu svým způsobem banální (ale pro svou snadnost tak lákavou) dichotomii dobra a zla, bílé a černé, života a smrti… Bez temného ale nejsme celistvou bytostí a kdo svůj stín podle sebe nemá, ten ho akorát dosud nerozpoznal. A právě to, co schováváme před námi samými, má tu největší moc. Často to vídáme v konstelacích, kdy cokoliv popřeného a utajovaného chce být viděno, rozpoznáno a uznáno. Pro splynutí v harmonii uděláme, byť často nevědomě, skoro cokoli. Naše stíny chtějí být viděny a vyslyšeny.
A kudy na to, když podstatou stínu je to, že o něm nevíme? Třeba právě postupným rozpoznáváním toho, kdo jsem, kdo nejsem, postupným skládáním z jednotlivých dílků…
Na pět tattev žádná dichotomie neplatí, žádný element neni lepší než ty ostatní, každý je pravdivý, každý má své vlastostni, které mohou fungovat pro nás i proti nám. Oheň může krásně hřát, ale i spálit na uhel. A když rozpoznáme, co je nám vlastní v těch světlých momentech, objevíme tím i kdy si dávat pozor.
Tahle písníčka je o větru, co přináší podle autorky jasnost, svobodu, ticho i vzpomínky. A já dodávám, že také nestálost, vysokou reaktivitu, a když rozfouká oheň, dějou se pak věci… A všechno je to naprosto v pořádku.
