NOŠENÍ DĚTÍ (část I) Šest let a pět dní nazpátek. Šest metrů od místa, kde přišel na svět. Mateřství bez příkras, s drobkama na zemi, kruhama pod očima a slušivym a praktickym spodnim prádlem pro ten čas…
Druhorozený byl navázaný v zásadě rovnou. A ještě v šestinedělí šel na záda, protože volná náruč byla s rok a půl malou prvorozenou třeba…
Nošení dětí, resp ergonomické nošení dětí, se vším respektem k vývoji a mnohosti názorů, které na to téma v rámci vědeckého světa existují, je velikej dar…
Z „šuplíku” jsem ho vytáhla naposled předvčírem, na návštěvě u klientky, jejíž malé miminko s rýmou nebylo během její masáže spokojené v leže… z mé strany to byla samozřejmě jen nabídka, ale už párkrát za ty roky praxe na ní došlo. Uvázané děti se většinou rychle zklidní, houpavý pohyb je jim příjemný, a zároveň stimuluje ke zklidnění skrz naše vrozené savčí mechanismy…
Ano, není to ideální forma setkání na bodywork, marmu ani kranio… Pro ženy bývá nemožné otočit při terapii pozornost plně dovnitř, když mají své miminko nedaleko…
I pro mě je nemožné, setrvat v plné pozornosti a takovém vnitřním naladění, které obvykle pro práci tvořím, od malých dětí, co něco potřebují svou pozornost otočit už nějaký čas jednoduše neumím…
Existují ale ideální podmínky?
V tomhle mě těch osm let mateřství školí tak silně. Pracuj s tím, co je.S tím, co máš…Co můžeš změnit…V laskavosti k sobě i ostatním. S vědomím, že podmínky se neustále proměňují, a proměňovat budou… k ideálním, co tak vídám, mají ale obvykle daleko…
K nošení dětí, s respektem k nim i k těm, kteří nosí, mám připravených ještě pár textů ke sdílení. Jestli vás k němu napadají otázky nebo připomínky, napište mi, třeba budu milt tu zkušenost, nastudováno a ráda to zahrnu…
PS. Asi je to poprvé, co tuhle fotku někomu ukazuju. Přijde mi ale důležité zvědomovat, sobě i ven, že ženské tělo po porodu nevypadá obvykle, jako před otěhotněním. A je to tak v pořádku. Devět měsíců změn má své podmínění, ale i veliký potenciál…
