Knížku Elizabeth Lesser ‘Broken Open’, mám teprve čerstvě rozposlouchanou, už samotný podtitul
how difficult times can help us grow
podepisuju, možná zpečeťuju svým životem…
Ne že by toho růstu nebylo málo.
Ale má dost jinou, než kapitalistickou podobu…
Není o nekonečném zabírání prostoru a divoké expanzi konečků větví, i když i ta se pomaloučku přidává.
Ale jako u všech rostlin, nejprve musí kořeny být dobrou oporou, a tak prorůstají stále hlouběji, do středu Země i do mého srdce.
Síla osobní praxe není (navzdory přesvědčení mnoha lidí) o sluníčkovém životě bez náročných chvil, jednorožcích, lvech a duze,
… spíš je o tom, že i v momentě obtíží slyším i tišší zprávy z těla i duše,
jako by to byl kufřík nástrojů, které se podle témat z něj dají vytahovat.
A někdy je i nadobro odložit. Obsah kufříku se proměňuje neustále, stejně jako se neustále z definice proměňuje život…
Praxe může dávat oporu, i přinášet uvolnění, posílit hranice i otevírat srdce…
Za chvilku bude nov ve štíru, stejně jako v den, co jsem se podruhé stala mámou. Kamarádka astroterapeutka synův horoskop komentovala, že to má holt rád intenzivní…
Máme to doma často intenzivní…
Dětem je teď sedm a osm, posledních pět let spolu žijeme sami, a v mých pokusech o to, být jim dobrou průvodkyní a zároveň nás uživit, je to slušně intenzivní tanec…
O to víc vím, zejména od času náročného prvního těhotenství a záhy se rozpadajícího se vztahu, jak cenným průvodcem osobní praxe může být.
A jak různé podoby může mít (protože jako asi každá máma jsem opravdu vzácně měla hodinu dvě klidu na podložce)…
Praxe dává naději ve změnu, důvěru, že je nemožné možné…
Ale bez toho ukotvení v horizontále, v reálných žitých vztazích, péči o rodinu, tvoření domova a držení jeho prostoru,
by bylo asi jen teorií, polovičatou, se spoustou mezer a pevných hradeb okolo těch skutečně bolavých míst (které málokdo umí adresovat tak dobře, jako vlastní děti)…
Nezbývá než i dál pukat a otevírat se lásce…
…
„Stejně jako vy přemýšlím, jestli má život smysl, dělám si starosti a trápím se kvůli věcem, které nemůžu ovlivnit, a často mě přemáhá touha po něčem, co ani nedokážu pojmenovat.
…
Přes všechny své silné stránky a dary jsem také zranitelná a nejistá lidská bytost, která potřebuje spojení s ostatními a ujištění.
…
To je tajemství, které se snažím před vámi skrývat, a vy přede mnou, a tím si navzájem prokazujeme medvědí službu.
…
Pokud máte zájem na tom, aby se dveře do nebes otevřely, začněte u dveří do svého vlastního tajemství.”
… z knihy ‘broken open’ Elizabeth Lesser
