Výcvik lymfatické drenáže jsem si dělala před víc než deseti lety. I v těch dvacetiněco bylo vidět, jak ta technika funguje. A během kurzu splaskli do jednoho postupně všichni…
Wow, dalo by se říct.
Proč ale ta vnější podpora byla třeba? Proč ta lymfa netekla, jak by bejvala mohla? A co dělat proto, abychom ji podpořili.
Ten důvod nebývá, vlivy se kumulují a svoje dělá taky vrozená dispozice.
I. Pokud to má v těle proudit, musí naše tělo proudit.
Když se usadíme v pár repetetivních pohybech za den, to co nepoužíváme, bude krnět. Kolik minut denně máme ruce nad hlavou? Kolikrát si poskočíme ? Ohneme se k zemi? Sedneme na bobek, pověsíme…
Tahle proměna od regenerace k degeneraci je tak snadná a tak postupná… Něco začne bolet. Jsme po nemoci, zranění… umět se hýbat laskavě a přitom ne pohodlně je um a dar, za které nejen tělo bude vděčné.
A i v každé nemoci se dají nacházet alternativy pohybu, co nás vyživí a podpoří (pinky promise: to píšu jako někdo, kdo strávil v posteli čtvrt roku se zlomenou páteří a dalších několik měsíců během život s natrženými vazy a menisky).
Když tělo neproudí, co se stane? Vznikají místa kondenzace napětí, adheze, fascie tuhne, a vše okolo teče o něco hůř…
II. Tělo se třeba hýbe, ale co všechna ta stavidla, co plynutí stojí v cestě?
Největší past jsou stahovací legíny a prádla, punčocháče, ale i podprsenky, šaty za krk, brýle. Čím víc uplné a na tělo, tím horší, pro fascie i lymfu…
Jako vždy platí, že všechno opakováním sílí. Čím častěji nějaký model nosíme (a čím častěji ho nosíme), tím pevněji se zapisuje do našich struktur.
Lymfatický systém je sice mocný, ale upnutý polyester nakonec zvítězí. Jaké je řešení?
Volit to, v čem se můžeme hýbat a dýchat svobodně*.U toho, co volit nemůžeme, volit alespoň různé střihy a pauzy, a pokud je to něco jako třeba brýle, které z hlavy skoro nesundaváme, naučit se jejich vliv vyrovnávat a uvolňovat nejen ušní mízní uzliny.
III. nádech a VÝDECH aneb balanc prány a apány
O apáně asi někteří z vás ode mě už slyšeli (nebo četli tady v textech). Je to ta z energií, která souvisí s výdechem, uvolňováním, odcházením z těla. A je klíčová, pokud má naše tělo dobře uvolňovat ven (a je jedno jestli toxiny, slzy, menstruační krev nebo narozené miminko).
Energie výdechu se dá podpořit jak praxí, tak dotykem. Není o tom, vydechovat víc. Na nějaké úrovni je to vydechovat méně, méně usilovat, snažit…
Podívat se na rovnováhu symbolické energie nádechu a výdechu je dobré vždy, když některá z těch vylučovacích činností neplyne, jak by mohla.
IV. A co tím tělem vlastně (ne)teče? Ve védách existuje skvělý (nejvíce výstižný) termín Áma. Může se překládat jako něco nezralého, nestráveného, nestravitelného.
Ze západní perspektivy si obvykle představíme maximálně kousky celulózy nebo špatně rozžvýkanou kukuřici.
Védický pohled je ale mnohem širší (na knihu, ne na jeden post)… popisuje se jako endotoxiny, vnitřní toxiny (které mohou mít připčiny i z vnějšku).
Áma, nestravitelná zátěž, těle vzniká
1) nevhodnými potravinami a jejich kombinacemi (a to se mění během dne, roku, a pro každého trochu jinak)
2) nedostatečným soustředěním na jídlo (na cestě/za chůze, jídlo během čtení/koukání do obrazovek)
3) nevhodnou kombinací činností: když spíme s plným žaludkem nebo se po najedění sprchujeme/noříme do vody a tak je trávicí oheň Agni vodou hašen. Tenhle symbolický jazyk může znít zvláštně, praxe to ale mocně potvrzuje.
4) áma je VŠE nestravitelné – třeba i zážitky. z mé zkušenosti (i když o tom tradiční texty doslovně nepíšou) u lidí, kteří v dětství zažívali nepřátelské zkušenosti, pro které neměli bezpečný prostor na trávení, bývá áma v těle zvýšená, a velmi často se projevuje i na kondici lymfatického systému.
Trávit to, co bylo kdysi nestravitelné, je na samostatnou kapitolu. Ve velké zkratce,
stává se , když raná zranění ožijí, a nebo jsou kontinuálně oživována prostředím a situacemi, že zatuhneme, míň proudíme a i na tekutosti našeho těla je to poznat. Není to nemoc, jen symptom zranění, a tak je k němu třeba, laskavě a hojivě, přistupovat.
Čím rannější, hlubší, a opakovanější ty rány jsou, tím delší a pečlivější hojení vyžadují.
Říká se, že co se zraní ve vztahu, to je třeba ve vztahu i léčit a taková dynamická psychoterapie je skutečnem cenným nástrojem, která na svá vztahová zranění na západě máme.
A bodywork, kranio nebo jógová terapie toho mohou být cenným doplňkem.
Proč lymfatickou drenáž nenabízím, a vlastně už ani moc nedělám?
Většinu lidí napadne právě ta, pokud chtějí, aby lymfa dobře tekla…
Upřímně jsem ale hmaty z ní za ty stovky bodyworků za poslední roky použila doslova jen párkrát.
Protože valné většině lidí stačí podpořit dobré plynutí, fascie a apánu, a už splaskávají…
Lymfa teče, když má volné koryto. A tím korytem nejsou zdaleka jen uzliny a lymfatické cévy
Pokud máte pocit, že vám to v těle či životě dobře neteče a rádi byste to podpořili, objednejte si schůzku, online nebo v Berouně na živo.
* je fascinující pozorovat, kolik žen v rámci praxe vtělování postupně odkládá nebo trvale odhazuje podprsenky.
