,Proč děláš pořád jen ty otevřené lekce? Lidé mají raději kurzy, jasné téma, začátek a konec, závazek, který dává smysl, ale nezavazuje na tak dlouho…”
Na téma mých úterních lekcí jsem podobné slyšela nejednou. I jsem o tom přemýšlela, jak obsahově tak o formě, protože i ty lekce jsou nedílnou součástí toho, co mým dětem platí kroužky nebo obědy, a tak je má motivace ,,dělat to správně” celkem značná…
Všechny tyhle úvahy mě ale vrací k tomu, že takhle je to ono.
Lekce bývají různé, reflektují fáze měsíce, kolo roku, složení skupiny i mé rozpoložení. Co je ale jejich zastřešujícím smyslem? Co je můj záměr, se kterým je vedu?
Přeju si, aby každého inspirovaly k vědomému pohybu a dechu i kdykoli jindy než v úterý večer.
Přeju si, aby si každý, nehledě na background, zkušenost nebo životní fázi, zažil, jaké dary vědomá pohybová praxe dává, jak jóga proměňuje život, skrz skoro nepatrné změny krátkých momentů.
Přeju si, aby si studenti odnášeli inspiraci na zdravý pohyb ladící právě jejich tělu, životu nebo náladě.
Přeju si, aby se každý mohl kdykoli přidat, bez ostychu nebo pocitů viny z „áček “nebo nevychozené permanentky.
Přeju si, aby každý na lekci zažil své tělo, svůj dech i tlukot svého srdce. Nepotřebuju, aby studenti naplňovali mé představy nebo přání o tom, jak správná praxe vypadá nebo plyne. Mnohem raději budu, když ucítí a poznají svůj rytmus, rozsah nebo tempo (a to, jak se zákonitě proměňují)…
Co je živé, to je pohyblivé. V rigiditě a strnulosti toho mnoho nezbývá…
A tak i v novém roce budou lekce každé úterý od půl sedmé, tak jako do teď, otevřené, reflektivní, inspirující, inkluzivní i různorodé…
Těším se na vás, kdykoli vás společná praxe bude volat.
Každé úterý od půl sedmé v Kroftové 14 v Praze.
Ma.
