Rok 2020 je opravdu speciální. Témata (a zejména stíny) prvních dvou čaker celého světa se na nás linou ze všech stran. Strach. Strach o život, o zdraví, o živobytí. Strach z nejistoty, ze ztráty zaběhlých pořádků. A taky vina. Kdo s koho. Ten za to může a ten taky.
Múládhára. Kořenová čakra. Ta první, dole, co nás spojuje se Zemí. A že to u většiny z nás není úplně stabilní místo… Právě jejím stínem je strach, přesně ten, který teď pozorujeme všude okolo. Strach z nezodpovědných, co ohrožují zdraví ostatních, strach z diktátorů, co zneužívají moci, strach o existenci, strach, že přijdu o to, co roky buduju, strach z těch, co to mají jinak.
Svádhištána, druhá čakra, a její vodní kvality. Emoce, vlny nahoru a dolu. TLak nepomáhá, voda klade odpor. A přináší vinu. Kdo za to může? Vždycky oni. Ti druzí, co to mají jinak.
,,Kdo není s nám, ten totiž zákonitě musí být proti. Že jo?“ Myslíte, že tomu je skutečně tak?
Dokud se pohybujeme na úrovni kmenové duše, tak ano. Kmenová duše je parta, kterou jsme si vybrali, tým, za který kopeme, který má jediný pravdu… Kmenová duše přivádí po staletí lidi k válkám, bojům a násilí. My nebo oni, tam nezbývá prostor pro cokoliv dobrého.
Černobílý souboj je ale vždy cesta destrukce, jedno jak dobrý záměr kdo má…Svůj strach si musíme totiž každý opečovat sám, ne vinu za něj házet na ostatní a trvat na tom, že to oni se musejí změnit. Souboj, byť na diskuzním poli místo bitevního, nikomu na stabilitě nepřidá. Múládhára je o samotné fyzické existenci, o pevných strukturách, jistotě (která ale nepramení z iluzí vnějšího světa – jak teď koneckonců vidíme). Nejvíce múládhárové momenty života potkají každého – jsou jimi zrození a smrt.
Vztah naší společnosti k oběma jen ilustruje, jak velká témata na poli múládháry jako společnost máme otevřená. Obojí se plošně děje nejlépe někde stranou, pod dozorem zkušených, co žijí v iluzi, že mohou mít cokoli pod kontrolou. Hlavně aby neumírali lidé… Z múládháry pramení instiktivní mechanismy přežití, flee, fight or freeze. Kdo ji má stabilní a vyváženou, je si jistý sám v sobě, je dobře ve svém těle, má pevné zdravý a je dobře ,,na Zemi“ …
Nenechme se vléct do půtek, které nikdo nemůžeme vyhrát. Prohráli bychom tak všichni. Opečujme místo toho své jistoty vnitřní, držme záměr, kdo jsme, kam kráčíme, co je smysl našeho konání. Někdy se možná nezadaří, ale v každý další moment začínáme znova, teď a tady. Kdo jsem… Každodenní práce, skrz dech, pozornost, meditace nebo různé vizualizace a jemný pohyb. Základ není žádná magie. Stačí si sednout, uvolnit nejen své tělo ale i mysl, vytvořit prostor pro pozornost směrem do vlastního nitra. Tam můžeme nalézt vše.
