V sanskrtu to slovo znamená spojení a pro mou zkušenost s jógou to je to nejvýstižnější, jak jógovou praxi popsat. Spojujeme nádech a výdech v jedno kontinuum dechu, spojujeme to dole a to nahoře, svou levou a pravou polovinu, své kvality i vlastnosti, které tolik nevystavujeme, to co bylo s tím co bude, v tom, co je právě teď. Neustálá cesta ke středu.
Někdy le snáže rozlišujeme zkoumáním toho, kým nejsme, co nám nenáleží a co s námi neladí a právě tímto odlišením, toho neplatného se dostáváme ke své opravdové podstatě. Škoda, že se při středoškolské výuce v rámci všemožných nauk častěji nezmiňuje, že via negativa jakožto cesta poznání nemusí náležet jen teologům. Čím tedy pro mne jóga není?
Jóga není jen tělocvik
… a ani při popírání jejího jemnohmotného rozměru se jím nemůže stát. Je naprosto v pořádku, pokud to tak jiní vnímají, chodí si odcvičit svých šedesát minut a víc za tím nehledají, ale ten jemnohmotný aspekt praxe tím nezmizí, akorát není zvědoměn a, přiznaný. A když už tam ty jemnohmotné vrstvy jsou, proč je do své praxe rovnou vědomě nepřizvat?
Co to přináší? Tím, co a jak během dne ,,cvičíte”, mimo na první pohled patrné fyzické roviny můžete například také
- uvolnit psychické napětí či dlouhodobý stres,
- zvýšit svou schopnost koncentrace i mimo jógovou podložku,
- podpořit svojí životní energii při dlouhodobém vyčerpání,
- zklidnit (ale i podpořit) své výbuchy vzteku,
- kultivovat svou schopnost ,,strávit” náročné situace.
V každé životní situaci, s libovolným množstvím času, se dá najít vhodná a podporující praxe čakra jógy právě pro Vás, pokud se jí chcete věnovat.
Jóga neni postavená na (pouhém) zvětšování rozsahu
Často slýchávám ,,no jo, jóga, taková ta gymnastika pro hyperflexibilní lidi, to pro mě neni”. I když tenhle přístup razí i někteří lektoři a školy (a při zkouknutí #yoga na sociálních sítích téma flexibility těla v roztodivným ásanách hraje prim, pro mě to cesta není. Tělesná kondice a flexibilita je skvělá věc, ale pokud má někdo ve svém životním příběhu jako dlouhodobé téma například nedostatek stability, těžko mu v tom bezbřehé uvolnění udělá dobře.
A zároveň, kdy přijde moment satisfakce? Kdy budou kyčle dostatečně uvolněné? Co je ten limit, cíl? Až dám nohu za krk? Budu na tom jako ten či ten? Neustálá nespokojenost se sebou samým je ale pouhou pastí našeho ega či mysli. Je to nepřijetí toho, co je a jak je, přitom pro to naše těla a duše mají vždy nějaký důvod.
S praxí větší jistota v ásanách samozřejmě přichází, není ale cílem. Je to jen vedlejší efekt paxe se sebou samým,
Jóga pro mne není hledáním lepší verze sebe sama
…protože, jsme teď snad špatnou verzí sebe sama? Nedostatečným nedodělkem, který je třeba vylepšit? Každý jsme dokonalý, takový jaký jsme a bez přijetí a uznání, toho co je, teď a tady, toho pěkného i třeba nepříjemného a složitě přijmutelného nemůžeme svůj potenciál skutečně rozvninout. Je skvělé se sebou pracovat, ale než cokoliv vylepšovat, raději se pojďme ponořit a přiblížit ještě více k sobě, ke své podstatě a pravdivost.
Hledejme svou pravou podstatu a buďme tak tou nejpravdivější verzí sebe sama.
