V koníčkách, relaxačních aktivitách, sportech, ale i seberozvojových seminářích, technikách nebo pobytech mnoho lidí hledá ZÁBAVU – něco venku, co nás zabaví, distrahuje, odvede a UPOUTÁ naši POZORNOST.
Celkem často také od klientů slýchávám, jak moc jim praxe a bodywork dělá dobře, ale jak na to NEMAJÍ ČAS. Myslím, že tahle témata spolu velmi souvisí.
Žijeme ve světě, kde se neustále vede BOJ O POZORNOST každého z nás, i v offline světě. Vizuální smog je norma, všude jsou nabídky, banery, reklamy, pozvánky. (Pro ty terminologie znalé: pozornost – fokus – manipúra – oheň, síla, to je obrovská potence – rozumíme si)…
Je spousta lákadel, a mnoho z nich skvělých a smysluplných, které nás s různým záměrem odvádějí od toho nejdůležitější vztahu, který v životě máme – od vztahu SAMA K SOBĚ. Jak o něj můžeme peclovat, jak ho kultivovat?
1) aktivně si TVOŘME ČAS, kdy jsme sami se sebou, s pozorností uvnitř, a tomu co se děje. Ideálně vícekrát denně, v momenty, kdy se cítíme hezky, i když to třeba zas tak pěkné není, v těle, našem prožívání, uvažování. Čas nevzniká sám o sobě – všichni ho máme ve dnu i roce stejné množství, a je jen na nás a našich prioritách, čemu ho vyhrazujeme.
Zejména pro pečující může být ČAS PRO SEBE velké téma, protože vždycky je tam venku o koho se postarat, co připravit, atp. Možná je na čase všechny ty rodovéa sociální okovy a přesvědčení roztavit a setřást.
2) DÁVEJME si čas na INTEGRACI vždyť i zažívání trvá, a málokoho napadne si přidat skvělé jídlo na žaludek plný pěti dalšićh chodů. A i když nás to napadne, víme, že trávení to nepřidá…
3) DEJME si ČAS na samotnou změnu, postojů, návyků, struktury. Rome was not built in a day and neither was each one of us. A s tím souvisí…
4) dovolujme si SELHAT a chybovat. Když se nám něco nepovede nebo nedaří, jak bychom se v podobné situaci dívali na blízkého přítele nebo vlastní dítě? Shazovali bychom ho, nebo bychom ho chtěli podpořit, možná bychom empaticky porozuměli příčinám té celé situace…
Když se navíc upřímě můžeme podívat na své chyby, můžeme skutečně být plně se sebou (viz bod 1).
5) dávejme prostor vztahům a aktivitám, kde můžeme být sami sebou. Zní to možná banálně, ale pobavte se s pár přáteli o tom, jaký měli víkend nebo léto… Tahle proměna ale často nemusí být vnější – může stačit změna vnitního postoje, dovolit si být sebou, zabírat svůj prostor, při těch stejných rozhovorech, v tom stejném obýváku, při těch samých aktivitách…
Pro mě osobně je nenahraditelným průvodcem, kořením i prostorem pro kultivaci vztahu k sobě JÓGA.
Ale taky vím, že všechny výš popsaná témata se mohou týkat právě i jógy. Jak?
Můžeme cvičit jako enetertainment, v tempu rychlejším, než náš systém altuálně stíhá, utíkat tak s klidným dechem sami před sebou. Můžeme hledat techniky, směry, učitele a knihy, konzumovat znalosti, zážitky a poučení bez času na integeaci, bez skutečného žití a v životě zkoumání oněch praxí. Můžeme cvičit bez respektu k sobě podle rozsahu a tempa lektora a lidí okolo.
A nebo taky ne.
Je to naše volba, kterou dělame v každou chvíli zas a znova. Vztah k sobě je ten nejdůležitější, nejen proto, že to je vztah s tím nejzásadnějším učitelem.
A pro mě je obrovská čest, že na téhle cestě k sobě skrz pohyb i dotek můžu provázet tolik skvělých lidí. Na cestě do morku srdce..
