Když jsem si před jedenácti lety dokončovala masérskou rekvalifikaci, jediná povázka, kterou anatomii přednášející lékař během kurzu zmiňoval, byla ta stehenní (a to ještě tak trochu mezi řečí). Měla jsem už tou dobou dost zkušeností s bodovou myofasciální technikou, narazit ale na fascie nebylo mimo specifické kurzy vůbec snadné…
A teď jakoby byly VŠUDE, ve fitkách, jógových lekcích i na sítích. Mám z toho velikou radost, protože fascie jsou pro naše zdraví (a zdaleka nejen to pohybové) tak zásadní a jejich opomíjení přináší zbytečnou bolest, obtíže a rezistenci v procesu hojení.
A zároveň určitou ostražitost, protože ne všechna doporučení, která o fasciích potkávám pramenil z hloubky poznání a zkušenosti a často mohou být i škodlivá…
Fascie jsou skutečně fascinující a jejich výzkum stále relativně nový (a co teprve uvedení do praxe v rámci medicíny), přístupů k práci s nimi je mnoho a leckdy se různě rozcházejí.
V této volné sérii článků bych s vámi chtěla sdílet své zkušenosti vycházející z mé osobní praxe fasciálně orientované jógy , kraniosakrální praxe a bodyworku, z letité praxe s klienty všech věků a druhů, ale i z vlastní cesty k celistvosti, při které se práce s fasciemi zásadně podílela na hojení všech mých chronických zdravotních obtíží.
CO VŮBEC JE TA FASCIE?
Fascie je struktura z pojivové tkáně integrující (držící pohromadě) všechny naše ostatní tkáně – a asi i proto je pro naši vnitřní INTEGRITU tak zásadní.
Fasciální síť je v těle unikátní, a i když je znalost její anatomie je nepochybně prospěšná pro mnoho profesionálů, v praxi může naše pochopení snadno limitovat na obvyklé představy o tkáni, která vede „od někud někam“ (jako kosti, svaly, cévy, nervy atp.)
Fasciální SÍŤ je mnohem komplexnější než ta pavoučí. Propojuje všechny naše vrstvy a struktury, do VŠECH směrů. A zároveň i ve všech směrech (ne jen v těch dominantích) může být tahle citlivá síť narušená.
I proto je tak důležité při práci s fascií nepracovat pouze v jedné linii, ale jít i do (různé) hloubky a směru. A právě díky tomu umožňuje fasciální práce jít do hloubky všech našich témat, emočních zranění, obav…
DO HLUBIN TEKUTOSTI
Fyziologicky tvoří fascii zejména VODA a BÍLKOVINY (zejména kolagen a elastin). A tak pokud své fasciální zdraví chcete podpořit, těmto látkám se nevyhnete.
Bez dostatečné hydratace to nepůjde. A stejně tak se neobejdete bez schopnosti svého těla syntetizovat kolagen a elastin a bez dostatečných zdrojů pro jejich obnovu.
I symbolika vody je pro dobrou představu o fascii zásadní.
Když voda neteče, tak obvykle co? Hnije.
A i když teče dobře, přelívá se, pořád je hutná, těžká a nestlačitelná.
V energetické symbolice se voda pojí s polem emocí a citového prožívání – mohou naše pocity proudit a nebo na ně v nemáme prostor?
Mám prostor cítít i to, co není příjemné a žádoucí? Umím cítit radost? Empaticky naslouchat?
A POZOR: prožívat emoce a přemýšlet o nich, to jsou dvě naprosto odlišné dovednosti. A právě SCHOPNOST CÍTIT JE PRO FASCIÁLNÍ ZDRAVÍ ZÁSADNÍ (a sebe hlubší analýza a intelektový náhled s prožíváním nepomůže). Možná si teď říkáte, že je to úplně jasné.
Doporučuju se k tomu tématu vracet. Ze zkušenosti to nebývá tak jasné a snadné, jak se na první i další pohledy může zdát.
KDYŽ FASCIE NEPROUDÍ
Stát se to může relativně snadno. Jestli tento text čtete na mobilu, držíte ho nejspíš jen v jedné ruce a velmi pravděpodobně máte svou hlavu daleko před osou těla.
Možná jí máte dokonce zvyk otáčet na stranu, třeba směrem k opěrce oblíbené židle. I vaše nohy nejspíš nejsou umístěné obě stejně, a dost možná jednu máte složenou ke straně, tak jak si často sedáváte…
Trefila jsem se s něčím?
Jednou z častých příčin fasciálního nezdraví jsou právě naše POHYBOVÉ STEREOTYPY.
Monitor postavený trochu do strany, za kterých se neustále otáčíme, pedály v autě, za kterými pravá noha (a celá polovina pánve) nepozorně trčí, pramen vlasů, před kterým uhýbáme do strany, poraněný kotník, na který jsme se naučili našlapovat jinak, brýle, které padají z nosu a tak si je neustále svaly i posturou přidržujeme…
Všechny naučené vzorce se sčítají, bez hodnocení, jestli jsou dobře nebo špatně a tak je naše tělo takové, jaké právě teď je, výsledkem (i kronikou) celé naší žité historie.
Proto je pro zdraví tak zásadní nejen, jak se hýbeme, když sportujeme, ale HLAVNĚ JAK SE HÝBEME V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ.
PORANĚNÍ FASCIE MECHANICKOU SILOU
Narušit zdravou fasciální strukturu můžeme i mechanicky. Stát se to může způsoby, které vás možná napadnou: nehoda, operace, pád… Díky dlouhodobému působení mohou ale podobně uškodit třeba i brýle opřené o spánky a nos, ortopedický korzet, rovnátka, vložka v botě.
Příčinou může být i oblečení, upnutý lem oblíbených legín, léto v dlouhých šatech zavázaných za krkem, nebo příliš těsné oblíbené prádlo (což bývá z definice každá správně padnoucí podprsenka). U zvířat může disbalanc fascie přinést (i padnoucí) postroj, sedlo nebo ohlávka. Zkrátka cokoli, co je na našem těle pravidelně, se do fascie propisuje, obvykle o to více, čim častěji to nosíme a s čím menši citlivostí k sobě přistupujeme.
Fascie se mohou narušit i DOTEKEM, který bychom mohli na první pohled považovat za HOJIVÝ: pokud je nějaké místo na fasciální úrovni stažené, obvykle pro to má naše tělo dobrý důvod. Tenze se kupí proto, že právě v tomhle místě je jí strukturálně třeba (i kdyby to bylo vlivem neprospěšných stereotypů, třeba kulatých zad a dopředu skloněné hlavy).
Zbrkle přijít, položit se na válec a nebo zanořit hřbet ruky do těla a pořádně to rozmasírovat může sice krátkodobě přinést pocit uvolnění, ve struktuře fascie ale přesně takto vznikají ruptury, které její strukturu dál zjizvují (v jakékoliv hloubce třeba i bez patrnosti na povrchu), snižují pružnost, případně jednotlivé fasciální vrstvy přilepují k sobě. Pokud se takové ošetření opakuje bez citlivého adresování příčiny, může tenzi v těle dlouhodobě jen podporovat. Podobně může fungovat strečink nebo i další pohybová aktivita, pokud není prováděna s respektem k dobrému plynutí.
Znamená to, že vše je ztraceno, naše fasciální síť je rozbitá a už nikdy nesmíme na masáž? Rozhodně ne. Fascie díky své pružnosti umí s tlakem pracovat, pokud je předvídatelný a přiměřený. A navíc, tak jako se může fascie poranit, může se i HOJIT.
Je ale dobré zvažovat, jaké stereotypy už máme a svou praxí je neživit, ale dobře balancovat. Zní to banálně, ale vím, jak je snadné zapomenout se v tom, co umíme, kde máme cestičky pohybu i vnímání vyšlapané a dál svou nerovnováhu udržovat.
JAK VYPADÁ ZDRAVÁ FASCIE
Unikátní vlastnost fascie je TENZEGRITA: kombinace slov tenze a integrita. Zdravá fascie je tak akorát PRUŽNÁ, jak daná část právě toho člověka právě v tuhle chvíli v životě potřebuje. Umí zpevnit poraněné místo i obejmout oslabený orgán nebo udělat prostor, třeba rostoucí děloze s miminkem.
Zdravá fascie je dobře hydratovaná – to sice exaktně nezměříme, je to ale podobně jako ostatní kvality nahmatatelné přes kůži. Pokud ten pocit nemáte v ruce, stačí se řídit indikátory dobré hydratace celého těla. taková fascie je pak PROSTUPNÁ nejen při dotyku i pohybu všemi směry, dobře s ní prochází i vibrace, vlny zvuku, hlasu, pocitu. Její vrstvy po sobě dobře kloužou. Jak se taková prostupnost pozná ve vztahu ke svému tělu?
Jakýkoliv pohyb je PROPOJENÝ S CELKEM.
Když se vytahuju nahoru za prsty ruky, cítím je se tělo protahuje nejen k rameni, ale až k žebrům, pánvi, až dolů do chodidel.
Ten POCIT není silný, z počátku bývá třeba učit se ho rozpoznávat, ve své jemnosti je ale velmi jasný a nezaměnitelný (doporučuju tuhle superschopnost* trénovat)
Tím jsme se dostaly k další z vlastností, a tou je SENSORICKÁ CITLIVOST. Fascie má v sobě mnoho nervových zakončení, a tak, jak nám kůže umožňuje hmatat směrem ven, fascie nás vybavuje hmatem směrem dovnitř.
Zdravá fascie nám tak umožňuje CÍTIT, JAK SE CÍTÍME (všimněte si toho potenciálu ve vztahu k osobnímu rozvoji nebo terapii:)
Je zajímavé, že narozdíl od ostatních pojivových tkání fascie nevzniká pouze z mezodermu, ale i ektodermu (tak jako právě kůže nebo nervová soustava). K této embriologické vsuvce propojení těla a mysli se vrátíme v dalším dílu.
Prostupnost fasciální sítě není jen o té strukturální mechanické propojenosti. Fascie nás PROPOJUJE I S NAŠÍM PROSTŘEDÍM.
Nejen že reaguje na naše vnitřní prostředí, jako např. hladiny hormonů („hodně stresu a kortizolu? Tak to já tě zpevnim, ať můžeme rychle zdrhat, když by bylo třeba“).
Reaguje i na na naše okolní prostředí. Je bezpečné? Reaguje uvolněním. Je tomu naopak? Jsou ostatní v tenzi? Stáhne se raději také.
*superschopnost nikoli ve smyslu nadpřirozenosti, ale z hlediska mocnosti účinku.
PROPOJOVÁNÍ DUŠE S TĚLEM
Přibližně dva týdny po početí se ve vývoji embrya začnou rozlišovat tři zárodečné listy: entoderm, ektoderm a mezoderm, kdy se každý z listů stává podkladem pro určitou část našeho těla.
Velmi zjednodušeně se z entodermu, vnitřního zárodečného listu, vyvine většina našich vnitřních orgánů, trávicí a dýchací soustavy. Z ektodermu (ekto = vnější) se pak vyvíjí zejména naše nervová soustava a kůže a výstelka dalších soustav. A mezoderm pak tvoří zejména kosterní a svalovou soustavu.
I když je tohle shrnutí opravdu zjednodušující, jeho esence popisuje trojici, kterou potkáváme ve východních naukách, i když pojmenovanou různě:
tělo – řeč – mysl, tělo – srdce – duše, tři dóšy i guny atp. Ať nazývána jakkoliv, bývá tahle trojice, to hmotné, to vibrační a to jemnohmotné, a jejich dobrý KONTAKT a BALANC přítomna v příbězích hojení mnoha lidí.
Všechny části jsou důležité, a pokud nějakou opomíjíme nebo protežujeme, rovnováha nemůže nastat a celá trojnožka se bortí.
Při hlubším zkoumání je patrné, jak se ty tři principy ve všech strukturách těla potkávají, aby společně tvořily zdravý celek. A tak i fascie, tvořena zejména z mezodermu, má svou ektodermální část.
Jakoby právě fascie byla jednou ze struktur, kde se duše vtiskává do těla.
Kde se nezpracované zážitky a témata z naší psýché propisují do hmoty.
A i naopak, skrz kterou máme unikátní možnost svou fyzickou praxí (ať už pohybovou nebo bodyworkovou) hojit svou duši, své zážitky i strasti.
Vím, že tohle může znít pro mnohé naprosto nepravděpodobně.
To překvapení z hlubokého prožití propojení těla a duše jsem viděla už tolikrát…
Dlouho jsme byli učeni se specializovat, oddělovat, třeba tělo skalpelem na jednotlivé části, a s těmi pak chodit za jednotlivými odborníky.
Má to svoje místo i své limity.
Fascie tohle selektivní uchopování přesahují, a právě proto nejspíš byly dlouho považované za nezajímavou výplň.
A právě proto je jejich strukturálně propojující podstatu třeba při práci s nimi respektovat, a nepřistupovat k nim jen jako k další orgánové soustavě oddělitelné od ostátních
Jak tedy podpořit samoléčebné schopnosti fascie, a nebo jim alespoň aktivně nepřekážet?
1) Nejdůležitější na začátek: HÝBEJTE SE!
A tím nemyslím jednou (ani dvakrát) týdně, to opravdu nestačí. Naše tělo bylo stvořené k pohybu, ale jeho nejpřirozenější formu moderní životní styl vypouští.
Nechodíme ke studánce pro vodu, nepereme prádlo v potoce, práce většiny z nás není na poli ani v dílně, na záchod jde málokdo ve dřepu. A tak pokud myslíte na zdraví své fascie, přizvěte pohyb do svého života ještě víc.
Ideálně různý pohyb, jiný, než ten, co umíme dobře a jde nám snadno. Protahujte se, povalujte se, skákejte, viste, tancujte, dřepujte, kdykoli a kdekoli to je možné (a pravděpodobně to bude mnohem častěji, než se vám do teď zdálo).
Zkuste zkoumat, KAM až pohyb vašim tělem plyne, když vykročíte, krájíte chleba, skládáte prádlo, a nebo když se držíte v jedoucím autobusu. Zkuste si všimnout, kolik z toho vnitřního pocitu se promění, když v jakémkoli pohybu těla mírně roztáhneme prsty a přiblížíme hřbet ruky k předloktí, když opřeme nohu o nárt a začneme s ním kroužit.
Zkuste každý pohyb nechat vést různými částmi těla, vykročit od chodidla, od kolene, křížové kosti nebo od prstů ruky.
Kvalita fasciálního pohybu je o TEKUTOSTI, PLYNULOSTI a pružnosti, jejich vnímání ale vyžaduje praxi a citlivost. A tak si dovolte praktikovat a nespěchejte na sebe.
Když už se hýbeme, hýbejme se RŮZNĚ v esenci pohybu. Je to, co děláme o kontrakci a síle? Přidejte dynamiku a uvolnění, stimulaci jiným povrchem (ano, skutečně není třeba se hýbat pouze na jedné konkrétní podložce nebo podlaze:)
a jestli vám chybí inspirace jak, tak zkrátka vyražte na jakoukoli sympatickou lekci, kterou potkáte (protože něco je vždy lepší než nic), a učte se hýbat novými způsoby.
A pokud váháte, jak takový tekutý pohyb vypadá, půjčte si kočku, ta vám to ukáže parádně.
2) Na ta místa v těle, kde vnímáte tenzi, si KLEPEJTE. Jednoduše uvolněte svoje zápěstía prsty.
Zkuste si všimnout, jak se proměňuje pocit z toho doteku – často, když ubereme tlaku, po chvilce se dostaneme v kontaktu o tolik hlouběji.
Netlačte, nespěchejte, a pokud jsou to pro vás speciálně těžké instrukce, ještě dvakrát si je zopakujte a uberte.
Možná, jako byste prsty přiložili na sníh a nechali je protát teplem do hloubky – tak málo stačí…
Poklepat si můžete na druhou ruku, nebo na oblast hrudní kosti, místo ukládání dlouhodobého stresu a napětí, pod klíční kosti, na prostor lymfatických uzlin, kterým poklepání a uvolnění fascií dělá tolik dobře). Vyzkoušet můžete i čelo, čelistní skloubení a postupně celé tělo.
3) Zkoumejte svůj POCIT.
Říká se tomu různě, vědomá pozornost, bodyscan, sebeaktualizace…
Na místě, kde se cítíte dobře a bezpečně si zavřete oči a postupně, jako byste svou pozorností postupovali celým tělem, od končetin po střed, na povrchu, uvnitř i mezi tím.
A když v těle narazíte na tenzi, přesuňte k ní POZORNOST, a chvilku posečkejte.
Kde se bere, jak vypadá, je to známý pocit nebo novinka (protože i takový popruh od tašky dokáže udělat slušnou neplechu)? A teprve s pozorností se může přidat pohyb.
Dynamický, pružný, nebo naopak pomalý, zkuste se nechat vést pocitem a srdcem (a intelekt a všechny znalosti si na chvíli zkuste odpustit). Jak to jen půjde ale udržte v daném místě svou pozornost. Uvidíte, co se dozvíte.
Právě pozornost je KLÍČ k hojivému fasciálnímu doteku. Znamená to, že máme zůstat u toho, co bezpečně umíme? Ani omylem! S pozorností a respektem vytváříme sami sobě prostor BEZPEČÍ, který je podmínkou dobrého hojení i učení novému.
4) nořte se do VODY, meditujte s tou přírodní, volně proudící, nechte vodu v sobě propojit s tou venku (ať je ve vaší sklenici, vaně nebo padá z nebe jako kapka deště). Tekutost je možné trénovat, tak se inspirujme u mistrů.
5) VIBRUJTE, zvučte, mručte, hučte, zpívejte (úmyslně to píšu až na konec, ze zkušenosti kolik nemístného studu spojeného se zpěvem je)
Nechte svou vibraci svobodně proudit (alespoň na chvíli v autě nebo ve sprše), zejména, pokud máte pocit, že to neumíte.
Postupně zkuste vést zvuk svým tělem, jako byste se chtěli zevnitř tou vibrací pohladit nebo namasírovat.
Hravě, lehce, laskavě.
Tohle je neuvěřitelně mocná technika, doporučuju.
Katka Stránská mě vyfotila při mé osobní „vibrační“ praxi při posledním retreatu na svaté Maří. V tom čase se mi sešlo nečekaně několik zpívajících fotek, a překvapilo mě, kolik intimity v nich je (snad víc, než když bych byla nahá).
Ale dává to smysl, protože právě taková je vibrace hlasu.
Osobní. Z duše.
Z morku srdce…
